PROČ BLOG?

Blog vznikl, abych s Vámi mohla sdílet různé novinky, tipy a zajímavosti. 

Název stránky zní "buďme v kontaktu". To znamená, že se také v době covidu chci s vámi podělit o různé nápady, inspirující věci kolem sebe, posílit dobrou náladu a osobní pohodu. Takže cokoli co mě napadne a budu mít dojem, že by vás to mohlo zajímat, přibude to na stránce :) Těšte se ;)

A vy? Hlavně sem čas od času mrkněte a zkuste se inspirovat a vyjít ze zajetých kolejí.

Mimo jiné budu ráda za jakékoli reakce a zpětné vazby... chcete-li se ozvat vy mně, neváhejte a nechte mi vzkaz. Využijte e-mail, sms, zavolejte mi na tel. (stačí prozvonit, zavolám zpět). Je to na vás. Kontakt je na blogu a především na stránkách školy. Obracet se na mě můžete s čímkoli a kdykoli třeba i o půlnoci :) Pokud máte jakékoli tipy pro tuto stránku, dotazy, zkrátka cokoli, co chcete sdílet, dejte mi o tom vědět. Budu ráda za vaše myšlenky, nápady, doporučení ... třeba i jen pozdravy. Pokud se ozvete, rozhodně mě tím potěšíte. Takže se nestyďte. Můžeme si třeba i jen nezávazně popovídat, pokud máte chuť a náladu na hovory :)

Takže žactvo, srdečně vás všechny zdravím a moc a moc se těším - na návštěvy tady na blogu i na vaše případné reakce ;) Směle do toho ...


MINDFULNESS

Zdravím vás s novým příspěvkem. Téma pro dnešek zní mindfulness. 

Pojďme si říct něco o tomhle zajímavém konceptu, technice, tréninku.

O co jde?... Mindfulness v překladu znamená něco jako všímavost, bdělá pozornost. Jak název napovídá, jedná se o plné uvědomění si přítomnosti, okamžiku tady a teď. Jste-li mindful, znamená to, že jste zakotvení v přítomnosti, všímaví k sobě i ke svému okolí. Velmi záměrně se soustředíte na věci kolem sebe. A pozor, přijímáte je nekriticky, tj. věci a události kolem pozorujete takové, jaké přesně jsou, aniž byste je kriticky hodnotili. 

Pokud máte pocit, že se jedná o zbrusu nový objev, opak je pravdou. Kořeny mindfulness nejsou ve století 21. ani 20., ale sahají až do starověku. A je-li snaha o bdělou pozornost takto letitá, mohlo by na ní už něco být. Hm...?? Možná proto vás nepřekvapí, že zájem o techniky mindfulness v posledních letech rapidně vzrůstá. 

Takže bude dobře se s nimi blíže a hlavně prakticky seznámit.

Nejprve si ale řekneme, k čemu vám nějaká mindfulness bude dobrá. Trocha motivace totiž nikdy neuškodí. A protože je vždy užitečné obrátit se s otázkami na odborníky, podrobně se podíváme, co nám o efektech a účincích mindfulness říká věda a výzkumníci. Takže... 

... být v kontaktu s realitou, která probíhá právě teď a tady, přináší podle badatelů následující efekty a výhody:

  • snížení míry prožívané úzkosti, strachu a deprese
  • posílení osobní pohody
  • snížení pocitu podrážděnosti a zdokonalení kontroly emocí
  • zlepšení empatie, tj. vcítění se do druhého člověka, schopnosti naslouchat ostatním
  • zkvalitnění koncentrace pozornosti, paměti a schopnosti učit se
  • lepší zvládání bolesti
  • posílení imunitního systému a odolnosti proti chřipce a nachlazení

Je toho dost, že? Účinky jsou psychické, fyzické i v rámci mezilidských vztahů. A to už se vyplatí. Přitom nejde o neprůkazné efekty. U lidí, kteří pracovali na své schopnosti být mindful, byly změny patrné na EEG záznamech zkoumajících mozkovou aktivitu a došlo i ke změnám v šedé kůře mozkové. Změny jsou tedy skutečné, žádné iluze, představy a plané řeči. 

Tak v čem je háček? Proč nejsme už dávno všichni mindful?

Být mindful chce čas a pravidelnost. Na efekty si musíte počkat a dočkáte se jich cca po dvou měsících. A žádá si to i nadále vytrvat. Začlenit mindful trénink do svého každodenního života. Zdá se vám to hodně?

Nemělo by. Současná chvíle je celý váš život. Je to vždy právě nyní, kdy žijete. Je dobře se naučit, jak nepřežívat, ale skutečně prožít okamžik tady a teď.  


CO MÁM DĚLAT, ABYCH BYL(A) MINDFUL? 


Mindful technik je celá řada. Zaměřit pozornost k právě prožívanému okamžiku není tak náročné. Zapotřebí je jen trocha času, vytrvalosti a cviku.

Dařilo se vám být v poslední době mindful? Zařadili jste více pozornosti do vašich běžných aktivit?

Pokud byste uvítali tipy na další mindful aktivity, určitě neváhejte a zaběhněte ke mně do pracovny. 30. 11. nás čeká opětovné entrée (vstup) do škol, takže určitě zavítejte i ke mně. Rozhodně mě tím potěšíte.

V případě, že se vám nechce, hlavně nezapomeňte být mindful. 

Snažte se být pozorní a občas si vyhraďte speciální čas na mindful techniku. Jde jen o to, věnovat více pozornosti věcem, které běžně vykonáváte rychle a zcela automaticky...

 

JÁ TAK RÁD TRSÁM, TRSÁM...

Možná byste si rádi vylepšili náladu. Všichni jsme zavření, nemůžeme se moc věnovat sportu, málo se potkáváme s kamarády, naše nálada už není, co bývala. Tak by to chtělo nějaký recept, jak si náladu zlepšit, že?

Recept zní, tanči, tančeme, tančete... Klidně ve vašem pokoji, obýváku, kuchyni. Tanec provozujte sami, anebo s někým dalším. Je to na vás, koho z vaší rodiny, přátel, známých k vašim tanečním kreacím přiberete - a zdali vůbec. Jen jedno je důležité. Váš taneční partner by neměl dbát na techniku tance, ale mnohem spíš by mu mělo jít o zábavu.  Stejně jako vám.

Takže, požadavek je jasný. Pořádně se rozpohybujte. Stačí vybrat si nějakou muziku a pak jen vnímat rytmus. Nohy, ruce - to všechno je v pohybu. A pořádně. A hlavně! Kašlete, jak při tom vypadáte. Jde o to, si tanec užít. Ne být mistrem vaší domácí diskotéky.

Pokud si říkáte, že takových nedůstojných doporučení  dbát nehodláte, ještě si to rozmyslete. Tanec je vynikající způsob, jak do sebe vlít energii, přivolat endorfíny (hormony štěstí), zkrátka, zlepšit si náladu, a to během 10 - 15 minut. 

A co ta důstojnost? Když mohl takhle šíleně a v teplácích tančit na univerzitě náš šedesátiletý docent, vážený člověk, elegán a kapacita v oboru psychologie, vy můžete taky. Prostě si natáhněte cokoli pohodlného a jděte trsat. Pro dobro vaší energie, vašeho zdraví, vaší dobré nálady.   

Nástrahy na vás mohou číhat pouze dvě. Za prvé: výskoky a pořádné dupání mohou být součástí vašeho šíleného tanečního stylu, ale asi ho neocení sousedé. Takže pokud pod vámi někdo sídlí, poskoky raději vynechte.

A nástraha druhá: mějte na paměti, že váš pokoj, obývák, kuchyně... není taneční parket - tak pozor na úrazy! Roztočit to ve víru tance je sice fajn, ale pokud tančíte v místnosti, musíte mít na paměti, že se vám do cesty může připlést psací stůl, pohozený batoh, anebo cokoli jiného. Takže tančete přece jen s rozvahou a pudem sebezáchovy.  

Níže přikládám tři písničky, na které si můžete zkusit zatancovat. Výběr je jinak na vás.

NAUČIT SE UČIT SE

Bude to tak trochu nuda, ale co se protentokrát zaměřit na proces učení - a jak ho co nejlépe zdokonalit? Učení vás bude doprovázet ještě dlouhé roky, a dokonce i u takového učení se vlastně musíme naučit, jak s ním zacházet. Musíme se naučit učit se :) A jakkoli to zní podivně, právě to je záruka úspěchu.   

V době covidové mnohem spíš než kdy předtím je učení  převážně ve vašich rukách. Bude tak dobře si připomenout několik zásadních bodů a pravidel, abyste byli v učení mistři :) Takže HURÁ na dobře vykonanou práci ;)

Bodem č. jedna bude motivace. Ono pokud se vám nechce, pravděpodobně k procesu učení ani nedojde. Takže chuť do práce by určitě mohla pomoct. Však to znáte: s chutí do toho, a půl je hotovo :) 

Když není chuť, musí být alespoň vůle. Nejdůležitější je hlavně se do práce pustit. Prostě něco dělat. Činnost a trocha úsilí je záruka úspěchu. V učení prostě platí: bez práce nejsou koláče :)

Pracuj. Radost pak přijde sama od sebe.              Johann Wolfgang von Goethe

Někdy je toho učení moc, souhlasím. Jenže tím spíš je třeba si práci organizovat. Vytvořit si seznam všech úkolů. Zjistit množství učiva a sepsat si, co vše chcete stihnout. 

Na začátek vašeho seznamu pak umístěte úkol, co má největší prioritu - je nejdůležitější. Věřte, že budete mít hned lepší pocit, že takový úkol máte za sebou.

Co se týče dalších bodů, rozhodně platí:

  • Méně je více: buďte realističtí; ze všeho nejhorší je pocit, že na konci dne zjistíte, že jste z vašeho plánu nesplnili ani polovinu. Váš plán by měl být bez obtíží splnitelný. Nepřeceňujte se.
  • Stanovte si přesné časové rozpětí odkdy dokdy se hodláte učit. A plánujte si také přestávky. Ideální čas na práci je mezi 9 - 13 hodinou a  mezi 15 - 18 hodinou. V 14 hodin odpoledne je naše myšlenková činnost na nejnižší úrovni. Večer už nám to taky moc nemyslí.
  • Těžké úkoly, co se vám obtížně plní (učí), nenechávejte na konec. Ideální je začít lehčím úkolem na rozjezd a pak brzy přejít na ty těžší.
  • Velké úlohy bude dobře si rozložit na jednotlivé malé. A do těch se neprodleně pusťte. Opravdu velký úkol si klidně rozložte/rozplánujte na dny nebo týdny. Však to  znáte: Cesta dlouhá tisíc mil začíná jediným krokem :)

Opravdu nezapomínejte na pauzy. Mozek s trochou nadsázky pracuje jako sval, a jako takový potřebuje nejen posilovat, ale i relaxovat. A věřte, že nejlépe si odpočine, pokud během pauzy nebudete využívat stejný smysl, co jste zatěžovali po celou dobu učení. 

Takže pokud se učíte 45 minut a jako pauzu zvolíte hru na počítači, váš myšlenkový aparát to moc neocení. Zvolte spíš pohyb, něco dobrého k jídlu, popovídat si, pustit si muziku nebo se jen na chvíli natáhnout a nechat myšlenky běžet. 

Rovněž ideální je si vyvětrat a odejít do jiné místnosti. Čerstvý vzduch a kráká změna prostředí dělá divy a váš pan mozek to ocení.

Neméně příznivě působí, pokud máte pro svoji práci vhodné podmínky - tzn. klid, stálé pracovní místo a v místnosti nemáte přetopeno. 

V chladu se lépe přemýšlí. Nemusíte svůj pracovní kout přetvořit v ledový palác, ale taková teplota kolem 20°C je zkrátka vhodnější a vy se pak můžete lépe soustředit. 

Kolem sebe pak shromážděte sešity a pracovní pomůcky, stranou dejte notebooky (pokud nejsou podmínkou vaší práce) a mobily. Jinak skončíte chatováním s kamarády a neuděláte nic.

Učivo si hezky dávkujte. Neučte se na jeden zátah. Mozek chce být hýčkán, nestojí o to, abyste do něj učivo nalili jako do trychtýře. 

A to, co jste do hlavy uložili, si taky zopakujte. 

Pan Ebbinghaus, který se soustředil na výzkum paměti, zjistil, že dokonce už po jedné hodině si z látky pamatujeme možná tak asi 60 %, což není moc. Navíc za den nám v hlavě nezůstane ani polovina z toho, co jsme předtím mozku předložili. 

Co s tím? Jediný nejefektivnější způsob, jak tomu zabránit - opakujte si látku. Opakování je matka moudrosti. Chceme-li se učit efektivně, je třeba s tím počítat. 

A nezapomeňte! Není nic horšího, než když se učíte vše těsně před písemkou. V takovém okamžiku jste většinou nervózní a věřte, že stres a učení, to rozhodně nejde dohromady. 

Navíc, aby váš mozek hezky a dobře pracoval, potřebuje taky dostatek kvalitního odpočinku. 

Takže choďte včas spát a vaše myšlení to rozhodně ocení. 

Mozek v noci nespí, ale kupy učiva, co jste mu předložili si pilně třídí a organizuje. Takže i když se při spánku neučíte, mozek se činí. A pokud se činí pěkně celou noc, zatímco vy si v klidu a míru spíte, ráno se probudíte svěží a... jste chytřejší, než když jste uléhali. Alespoň myslím, že se vám nejednou stalo, že jste šli večer spát a ráno jste konečně přišli na řešení věcí, co jste je včera celý den marně zkoumali. 

A to by mohlo stačit :) Obrázek výše berte jako odstrašující případ, naopak zmíněná doporučení zkuste využít, protože by se měla hodit a fungují. A doufám, že pro další učení budete o dost lépe vyzbrojeni než doposud.

A nebojte. Příště vás čeká téma o dost příjemnější - relaxační :)

 

RELAXACE

Dnes se pustíme do relaxací. Slibovala jsem odpočinkové téma, tak tady je :) Nežádá se po vás víc, než rozkliknout odkaz a vybrat si některou z relaxací...

Tak se hezky uložte, udělejte si pohodlí a jen se soustřeďte a poslouchejte.

Jinak věřím, že téma relaxace (imaginace) pro vás nemusí být úplnou novinkou. V řadě tříd jsme už krátkou relaxaci zkoušeli a ta moje vám šla moc hezky. 

Mimochodem, také si jistě vzpomenete, že je to dobrý způsob, jak harmonizovat člověka a posílit jeho vyrovnanost a osobní pohodu. 

A proto neváhejte, klikněte na odkaz a zkuste přiložené nahrávky. Kvalita zaručena. Relaxací vás provede přední znalkyně v oboru pozitivní psychologie, doc. Slezáčková. Chce to jen vyhradit si trochu času a na pár chvil se soustředit. Vaše tělo i duše vám za to poděkují :)

JAK PROSPĚT MOZKU, ABY SE LÉPE UČIL

Ne, nebojte se! Nyní nebudeme probírat žádné únavné strategie, jak co nejrychleji uložit do paměti obrovské množství informací. Teď pozornost obrátíme na samotný mozek a pokusíme se dostat ho do kondice poměrně zajímavým cvičením ... 

Nejprve ale trocha informací, ať jste v obraze... 

Víte, že váš mozek není tak úplně jeden jednotný orgán? Náš myšlenkový aparát se skládá z pravé a levé části, přesněji z pravé a levé mozkové hemisféry. A každá umí trošku něco jiného.  

Pokud jde o levou hemisféru, vězte, že jí můžete děkovat za logiku vašeho myšlení, racionalitu, zaměřenost na detail, řád a přesnost. Také si právě s její pomocí uvědomujete sami sebe. Levá hemisféra zabezpečuje řečové schopnosti a má pod palcem i takové obtížné činnosti, jako je kladení otázek. A pozor - veškeré znakové informace, co zachytí vaše oči a uši, předloží levé hemisféře.

Pravá hemisféra je jiná, mnohem spíše kreativní. Její specializací je intuice, fantazie, originalita, taky schopnost něco nového vynalézt, vytvořit. Zpracovává informace z našeho hmatu a pokud jde o sluch a zrak, zajímají ji podněty, co nemají slovní podobu. Rozpoznává tak například obličeje, hudební druhy nebo rytmus. Taky je dobrá na orientaci v prostoru, takže s její pomocí například čteme mapy.

Takže jak již bylo řečeno, každá z hemisfér je jiná. Je to jako bychom měli dva mozky. A ty jsou ve velmi těsném spojení a spolupracují, komunikují mezi sebou. Takhle pěkně...

Ale jak už to tak bývá, nespravedlnost světem vládne a jeden mozek resp. jedna hemisféra hraje prim (uhodnete, jaká???). 

Tuto hemisféru využíváme mnohem častěji, intenzivněji... A výsledkem je, že se komunikace, spolupráce mezi oběma hemisférami už tak pěkně nedaří. Skoro, jako by se jedna z hemisfér urazila. A právem, když ji tak v moderním světě zanedbáváme.

Uhodli jste, která z hemisfér je ta dominantní? Odpověď zní: LEVÁ. Stejně jako morčák vlevo na obrázku. 

Levá hemisféra v našem životě obvykle vítězí. Žijeme ve světe racionality a přemíry informací, zaměřujeme se na intelekt a logiku. Což může být výborné, říkáte si,... jenže jakkoli nad tím teoreticky můžeme jásat, mozek nejásá. 

Výsledkem je nerovnováha a důsledkem této nerovnováhy nedostatečné propojení obou hemisfér. O slovo se pak hlásí únava a nedostatečné využití pozornosti a paměti.  

Takže co využít potenciál mozku na maximum, zlepšit propojení obou hemisfér a přimět obě naše půlky mozku, aby se jejich spolupráce zkvalitnila?! Pomoci může nenáročné cvičení, které najdete v dalším článku.

SPECIÁLNÍ CVIČENÍ PRO ZLEPŠENÍ SPOLUPRÁCE OBOU HEMISFÉR

K dispozici máte soubor, po jehož otevření uslyšíte cca 25 minutovou nahrávku - cvičení, zaměřené na součinnost pravé a levé části mozku. Cílem je mimo jiné zlepšení paměti.

Najděte si klidné místo, nerušeně se posaďte nebo se natáhněte na postel/gauč a poslouchejte nahrávku. Cvičení pochází od doc. Vašiny - z knížky Jak si zlepšit paměť. 

Pro poslech klikněte níže :) Cvičením vás provede můj libý hlas...

NOVÝ ROK

Nový rok už je za dveřmi. Takže přeji vám všem veselého silvestra a do nového roku pevná přátelství, hodně sil, elánu, zdraví a úspěchů. 

A samozřejmě - ať ve vašem životě převáží vždy to dobré. 

V novém roce na viděnou. 

A na závěr ještě připomenutí - současný příspěvek je pravděpodobně poslední a já doufám, že delší čas bez osobního kontaktu již nebudeme. Berte tedy prosím Psycho blog jako malou ukázku mé práce.

A zdůrazňuji to zas a znova - neváhejte mě navštívit. 

Víte, že můžete přijít s čímkoli. Psychologie není jen o problémech, ale mnohdy se hlásí o slovo témata štěstí, radosti, osobní pohody a využívání silných stránek osobnosti...  :)

Udělejte si malý svátek

Svátky už jsou za námi, návrat do škol před námi ... je čas na další příspěvek. Co říkáte :)

Téma pro dnešek: STOP běžnému, všednímu, obyčejnému!

Výzva zní... udělejte si malý svátek. Naučte se vytvořit pro sebe vzácný, zvláštní, výjimečný okamžik. Čas, který je tu jen a jen pro vás a pro vaše potěšení.

Jak na to? O svátcích to bylo fajn, že? Ne nadarmo se Vánocům říká nejkrásnější svátky v roce. A proč vlastně? 

Nebude to jenom tím, že nám ježíšek nechá něco pěkného pod stromečkem. Na slavnostní atmosféře Vánoc je něco víc. 

Vězte, že každý svátek potřebuje své podmínky. Před Vánoci se třeba uklízí, peče cukroví, zavěsí se jmelí, světýlka, koupí se stromeček... teprve pak je vše jak má být a ježíšek a sváteční atmosféra mohou přijít. 

Proto i vy se pro váš výjimečný večer/podvečer/odpoledne musíte o něco postarat...

První podmínkou je: zajistěte, abyste měli dostatek času. A také věnujte pozornost přípravě. Prostředí kolem vás musí být příjemné, nerušené. Mobily stranou, nepořádek stranou.

S nadšením tento svůj malý svátek očekávejte. Na Vánoce se také těšíte - stanovte si den a čas, kdy zvláštní okamžik pro sebe uspořádáte.

Ideální je pátek odpoledne, navečer, víkend ... ať už si stanovíte jakoukoli chvíli, měli byste mít dostatek času a nerušeného prostoru sami pro sebe nebo s vaší rodinou, přáteli...

Zachumlejte se do deky, pusťte si oblíbený film, zapalte si svíčky (ideálně nepodpalte pokoj, radši požádejte o tuto službu rodiče), připravte si dopředu něco dobrého na zub, co máte rádi (čaj, sušenky, ovoce, jiné dobrůtky) a to s nadšením pojídejte. 

Nejste nadšenci filmů? Klidně si jen pusťte hudbu, udělejte si z deky na gauči nebo na posteli "hnízdo", vychutnávejte, co vás těší a co jste si pro tento okamžik připravili.

Tato chvíle je tu jen pro vás. Důležité je vnímat ji jako neotřelou, slavnostní a výjimečnou. A připravit si pro tuto zvláštní příležitost dostatek času, příjemných podmínek a pro vás atraktivní program (čtení, kreslení, film, hudba... cokoli, co milujete, s výjimkou počítačových her). 

A proč vlastně? Nestačí prostě odpočívat, pustit si film, když vás to právě napadne a na nějaké ceremonie kolem se vykašlat?

Samozřejmě že ne. Teď trocha vysvětlení a motivace. 

Lidem, kteří byli v nemocnici a měli bolestivé onemocnění, podávali léky tlumící bolest. Jednou do měsíce. 

V nemocnici č. 1 udělali pro pacienty tento den zvláštní - s velkou slávou jim na podnosu přinesli lék (mast), po aplikaci nechali pacienty zalézt pod deky a pustili jim pěkné filmy. Tento den byl pro ně výjimečný a slavnostní. V nemocnici se o to postarali.

V nemocnici č. 2 pacientům předložili lék, tím to haslo. 

Asi vás nepřekvapí, že pacienti v nemocnici č. 1 reagovali na léčbu o poznání lépe. Bolesti je tolik netrápily a po měsíci s naléhavostí očekávali den, kdy se opět bude lék podávat. Jejich léčba byla úspěšnější a lépe na ni reagovali. 

Nejednalo se přitom o tzv. placebo efekt (povíme si třeba někdy jindy, o co se jedná). Pacienti v obou nemocnicích věděli, že lék je dobrý a má pomoci - věřili v jeho účinnost. Rozdíl byl pouze v podmínkách aplikace léků. Vědci právě sváteční atmosférou a výjimečnými okolnostmi, které byly v nemocnic č. 1, vysvětlili úspěch léčby.

Co z toho vyplývá? Dělejte a plánujte si hezké chvíle - aby pro vás byly vzácné. A pamatujte, že jakkoli je důležité mít v životě dobré a hezké věci, především je důležité umět je sám sobě "předložit". 

V pátek večer může relaxovat Karel i Vašek. Ale jak vás může obrázek níže zpravit - když dva dělají totéž, není to totéž. Pán vpravo si svoji chvilku klidu vychutná asi o něco víc.

A o něco víc mu i prospěje :)

UKLIĎTE SI A BUĎTE KLIDNÍ

Předešlý článek vyvolal bouřlivé diskuse. Moc děkuji za vaše otázky a pojďme se teď všichni zabývat právě tím, co vám vrtalo hlavou. Otázka zní: Je skutečně nutné pro psychickou pohodu udělat něco tak děsivého, jako si uklidit??? :)

Odpověď zní: ANO :)

Takže popadněte smetáky či vysavače, použijte prachovky, uložte oblečení do skříní a věci na stole si pěkně přerovnejte nebo je umístěte do zásuvek. Ačkoli se to totiž nezdá, ujišťuji vás, že nepořádek a neuspořádané prostředí na vaši psychiku působí poměrně výrazně negativně.

Zatímco uklizené prostředí navozuje pocit klidu a pohody, naopak v případě chaosu a nepořádku ve vás vzrůstá psychické napětí. Přitom si toho vůbec nemusíte být vědomi. 

Řekněte upřímně, chtělo by se vám učit se nebo jen relaxovat v něčem podobném?

Libor Míček, přední odborník v oblasti duševního zdraví a psychohygieny, na tento fakt ve svých publikacích opakovaně upozorňoval. Podle Míčka i mnohých dalších odborníků a výzkumníků nepořádek:

  •  snižuje ochotu pracovat
  • nezanedbatelným způsobem zhoršuje schopnost soustředění 
  • omezuje efektivitu práce
  • podporuje vnitřní napětí a duševní nepohodu

No řekněte - není tohle lepší pohled a pracovní prostředí?

Takže až se budete zase pouštět do úklidu ve vašich pokojíčcích, čiňte tak s ochotou a vězte, že pořádek zajistí mnohem lepší využití vaší pracovní energie a postará se o podporu duševního zdraví. Navíc, úklid sám prý uklidňuje a je to způsob, jak si utřídit myšlenky. 

A někdy je to i zábava. Jen použít trochu kreativity a nápaditého myšlení :) 

CO TAKHLE NAPSAT SI DOPIS?

Mám pro vás všechny nečekaný úkol. Ráda bych, abyste se pokusili o sepsání dopisu. 

K poštovní schránce s ním ale nechoďte. Naopak ho uložte na tajné místo, kde ho nikdo nenajde. A váš tajný dopis tam uschovejte a přečtěte si ho až na dvacáté narozeniny :) 

Nezabere to víc než pár minut a věřte, že na vaše dvacáté narozeniny to bude nejoriginálnější dárek, který v ten den dostanete :)

Říkáte si dobře, a co napsat do dopisu?

Tak v první řadě se hezky oslovte. Píšete sami sobě. Tak ať je to na první pohled vidět po roztržení obálky. Taky si nezapomeňte popřát k narozeninám. Dopis přece otevíráte právě ve sváteční den :)

Tak to by bylo na úvod. A dál?... 

Určitě  nezapomeňte napsat, jaká máte od svého života očekávání. Co myslíte, budete už na vysoké škole? A na jaké škole? Nebo možná spíš už budete pracovat? Tak napište, jaké bude vaše zaměstnání. 

Taky nezapomeňte zmínit, zda si myslíte, že budete bydlet u rodičů, v rodném městě, anebo už budete za horama či na Kanárech s růžovým brčkem v puse :) 

Myslíte si, že budete šťastní???... Budete mít hodně přátel? Vydrží vám kamarádi ze základní školy? Nebo si myslíte, že už si najdete jiné přátele a na stará kamarádství nebude čas? Budete mít stálého partnera? Budete hodně cestovat?...

Napište cokoli, co vás teď napadne a co vám přijde aspoň trošku podstatné. A určitě nezapomeňte na nějaké doporučení, které by vaše mladší Já tomu staršímu udělilo. Tak třeba příklady pro inspiraci: Jestli jsi ani do svých dvacátých narozenin nenašla odvahu udobřit se s Petrem, udělej to! ... Anebo co třeba tohle: Měj se konečně trochu rád. Koukej se naučit zastat se sám sebe ...

Prostě cokoli, co byste rádi doporučili svému dvacetiletému Já, napište to :)

A určitě nezapomeňte napsat do dopisu, v co doufáte, čeho se naopak do budoucna obáváte, čeho si aktuálně na sobě ceníte, jestli si myslíte, že budete pořád takoví, jací jste...

Pište, pište, pište.

A hlavně rozbalujte až za pár let. Žádné podvody a rozbalení dopisu dříve :) 


Úsměv, prosím

Rádi byste si zlepšili náladu? Nevíte, jak na to? Podle vědců je návod jednoduchý. Prostě se usmívejte.

Pokud si říkáte, že by to mělo být opačně, máte pravdu. Šťastní lidé se usmívají a úsměv je ukazatelem dobré nálady. Tak to je - a tak to platí. Ale buďte si jisti, že to funguje i naopak. Chcete být šťastní, usmívejte se.

Mimika zkrátka dokáže emoce přivolat. 

Pokuste se o to. Tvařte se chvíli vesele a nadšeně... Za chvíli budete šťastnější a veselejší. 

Na dané téma bylo provedeno nespočet vědeckých výzkumů v nejrůznějších obměnách a variacích. A ano, je to potvrzeno. Naše prožitky a výraz tváře spolu velmi úzce souvisejí. Stejně tak i způsob držení těla či naše gesta ovlivňují lidské emoce. Pokud se určitým způsobem tváříme nebo zaujmeme jisté držení těla, dokážeme tím vyvolat i odpovídající emoci. 

A je tu nějaký háček?

Jediný. Za naším úsměvem či mračením musí být naše vlastní rozhodnutí, ne přání někoho jiného. Pokud si například řekneme, že svět není zlý a když se na něj budeme usmívat, bude lépe nám i lidem v našem okolí, bude to fungovat. Pokud se přestěhujeme do Ameriky a na obličej si nalepíme prázdné "keep smiling", abychom lépe zapadli, bude to na nic.

Co z toho plyne? Bylo by tu nějaké praktické využití?

Máte někdy ve škole strach? Bojíte se před zkoušením neúspěchu? Nejhorší strategií, kterou můžete udělat, je dát svůj strach najevo. Negativní prožitek tím jen posílíte. 

Takže žádné skleslé výrazy ve tváři a hrbení a choulení se do sebe. Hezky se usmějte či ušklíbněte, narovnejte se jako byste byli páni tvorstva co všechno ví a všechno znají. Tím svůj strach oslabíte. Váš mozek si totiž říká - mám na tváři úsměv a uvolněné držení těla, vše je v pořádku, ne? 

Stejně tak ve chvíli, kdy vás někdo naštve či urazí, pokuste se svůj vztek ovládnout tím, že jej nedáte najevo. Žádné rozzlobené výrazy tváře, žádné rozčilené šermování rukama. 

Klidně se posaďte a tvařte se vyrovnaně. Aktivování určitých  gest a svalů ve tváři se postará o odpovídající pocit. Váš vztek se tím zmírní, předejdete konfliktu a budete se cítit lépe. A to už stojí za pokus, ne? 

ZAJÍMAVOST č. 1

Dostala jsem několik žádostí o publikování "zajímavostí". Mělo by to být podle všeho něco, co vás skutečně překvapí a kdy řeknete: "WOW!" 

Skvěle. Vaše přání je mi rozkazem a vkládám článek s objevnou a nečekanou tematikou. A hned na úvod přichází kontrolní otázka. Co myslíte... Kdy se vám s větší pravděpodobností dostane pomoci?

  • A) pojedete-li autobusem plným lidí?
  • B) pojedete-li v autobuse s jediným spolucestujícím?

Pokud jste vybrali variantu A), chválím vás. Přemýšlíte logicky. Tato možnost se zdá být rozumově správná - nabízí totiž více lidí, kteří mohou podat pomocnou ruku. Jenže... Jakkoli je tato odpověď logicky správná, reálné zkušenosti lidí v těchto situacích hovoří zcela jinak. Správně je naopak varianta B).

Pokud jste zvolili právě tuto odpověď, uměli byte vaši volbu zdůvodnit?

V pozadí všeho stojí jednoduchý jev. Říkáme tomu efekt přihlížejících. Tento efekt říká, že čím více je osob kolem dotyčného, tím menší je pravděpodobnost, že se pomoci dočká. 

Důvody jsou prosté a je jich několik. 

  1. V první řadě: více osob = větší chaos. Pokud se díky menší přehlednosti ve vzniklé události neorientujeme, radši nereagujeme (je postižený opilý, vzal si drogy nebo je zraněný ??? - těžko se nám to posuzuje; a když nevíme, jdeme od toho). 
  2. Naší strategií, jak posoudit situaci, je dívat se, jak reagují ostatní. Protože stejně jako my obvykle nereagují a koukají zase oni na nás, usoudíme, že situace je vlastně v pořádku a nevyžaduje zásah.
  3. Dokonce i v případě, že si budeme myslet, že zásah je žádoucí, budeme váhat s pomocí. Nečinnost ostatních v nás vzbuzuje pocit, že zásah je riskantní. Jinak by ostatní pomohli. Takže to bude nebezpečné
  4. Přítomnost ostatních rovněž vzbuzuje strach, že budeme při poskytování pomoci chybovat a vypadat hloupě. Lidé se neradi pletou a postupují nesprávně. S přítomností ostatních budeme spíše přemýšlet, zda ze sebe neuděláme blázna, než abychom se zabývali potřebou pomoci.
  5. Častým důvodem nečinnosti je také fakt, že si myslíme, že je kolem někdo kompetentnější, šikovnější, povolanější - třeba policista, lékař, kdokoli. Takže ruce pryč a chopte se toho všichni kolem.
  6. Zcela nejzásadnějším důvodem !!!!!!!!!! bývá i jev, kterému se říká rozptýlení odpovědnosti

Napadne Vás, o co by mohlo jít?

Zde je vysvětlení. V případě, že autobusem jede jediná osoba, veškerá odpovědnost leží na jejích bedrech. Pokud pomoc neposkytne, je to pouze její vina. Naopak v případě, že je zde autobus přeplněný lidmi, každý se zřekne svého dílu odpovědnosti nebo zbyde jen velmi malý díl. Vždy se máme na co vymluvit, že.

Díky těmto šesti uvedeným bodům se často ten, kdo potřebuje pomoc, nedočká.

Chtěli byste to zvrátit? Dočkat se pomoci i tam, kde se jí pro výše uvedené důvody zatím nedostalo?

Rada je prostá... Pokud se dostanete do situace, kdy potřebujete pomoci a kolem je spousta anonymních lidí, kteří jen přihlížejí a vůbec nepomáhají.... zkuste požádat o pomoc někoho konkrétního. Třeba takové "Pane, vy tam v šedém saku. Prosím, pomozte mi." dělá zázraky. V takovém okamžiku jste veškerou zodpovědnost přenesli právě na dotyčného pána v šedém saku a ten teď nemá na výběr. Buď vám musí už konečně pomoci, anebo jako zloduch vaši žádost ignorovat. Pravděpodobně si tedy vybere první variantu. A to je dobře. Když totiž pomůže první osoba, ostatní se k ní již velmi ochotně přidají. Když tedy rozhoupete prvního, pak už se o sebe bát nemusíte :)

Zdroj volně: Josef Výrost, Ivan Slaměník - Sociální psychologie

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky